22 Říj

S prací jsme se dostali i úplně mimo náš obor, říká Filip Vaško

Trutnov – Věnoval se biketrialu, startoval i na mistrovství světa! Ale pak Filip Vaško propadl kulturistice a fitness stylu života, který se posléze stal také jeho pracovní náplní. Ač je tomuhle Trutnovákovi teprve 24 let, už tři roky se jeho značka VAS-Construct objevuje po celé republice na všemožných konstrukcích, posilovacích strojích a dalším příslušenství fitness studií, různých workoutových hřišť, na siláckých soutěžích…

S prací jsme se dostali i úplně mimo náš obor, říká Filip Vaško

Filipe, nedávno jsi dokonce vyvážel svou první zakázku na Slovensko. To se ti byznys tak rozjel?
Nabírá to na tendenci. Zaprvé zákazníci, kterým jsme se ozývali na začátku a nabízeli jim výrobky, se teď sami vrací. A zadruhé nás oslovují lidé na doporučení. Vzhledem k tomu, že vytváříme něco, co v celé republice dělá málokdo, tak je ten zájem docela velký. I když lidé ani nemají moc na výběr. Pokud si chceš objednat věc z Ameriky, je to strašně zdlouhavá záležitost, než ti to přivezou lodí. Čekáš i tři čtyři měsíce. A my jsme schopni udělat takovou věc za třicet dní včetně montáže. To je super vizitka.

Vzpomeneš si na první zakázku?
Ta byla v Trutnově do Olympu, kam jsme dělali žebřík na strop. Jednalo se vlastně o náš úplně první produkt. Z tohoto projektu jsem si pak vytvořil mail a začal jsem ho rozesílat do fitek, jestli by o to také neměli zájem, že jsme schopni to udělat i u nich. Za tři dny jsem rozeslal asi 300 mailů a čekal jsem na odpovědi.

Jaká byla odezva?
Ozvalo se mi asi jen pět fitek, tak jsem si říkal, že to asi nebude úplně nějaký hit. Jenže jsem udělal těch pět fitek, naházel jsem to na webovky i facebook a pak se to strašně rozjelo. Protože těch pět lidí, kteří byli spokojení, mě doporučili dalším a najednou jezdím po celé republice.

Když se ještě vrátíme k tomu závěsnému žebříku. To byla nová věc v posilovnách?
Myslím, že to nikdo nedělal. V té době se projevoval trend cvičení TRX a ta firma to začala i vyrábět. Ale ne žebříky, jen takové háky ze stropu. Jednou za mnou přišel Filip Tomáš, že by to potřebovali do fitka a mě napadlo, že by to mohlo být víc multifunkční. Společně jsme si sedli a vymýšleli, co by tam mohlo být. Z věci za pět tisíc tak najednou vznikla obrovská věc na strop za třicet, kde si každý něco našel. A právě proto, že jsem to nikde neviděl, začal jsem to nabízet a vyrábět ty konstrukce na míru. S každým žebříkem jsme se pak snažili vymyslet něco nového.

Jak to vypadá v praxi, když ti někdo zavolá, že by si chtěl nechat vybavit fitko?
To je právě to, že já si nechci nechat nikoho ujít a snažím se toho stihnout co nejvíce. I proto mám najeto za čtyři měsíce 40 tisíc kilometrů. Když mi zavolá někdo ze Zlína, tak se tam prostě musím otočit. A buď to vyjde, nebo to nevyjde. Když najdeme společnou řeč, vytáhnu noťas, ukážu naši nabídku, naměřím místnost a udělám si od ruky nákres. Ten pak doma překreslím do 3D modelu a se zákazníkem ho po telefonu upravujeme, než dostaneme finální verzi. Tu spočítám a on mi řekne: To je super cena, tak vyrábějte. Nebo je druhá možnost, že se mu to bude zdát drahé, takže to pak společně ještě ladíme do jeho finančního limitu. Pak se objedná materiál, nakreslím výkresy, dá se to do dílny chlapům, kteří to svaří, já si to zkontroluju, odveze se to do lakovny, přiveze se to a jede se s výrobkem na montáž.

Kolik lidí ti pomáhá s realizací výroby?
Tak sedm.

V jaké nejrychlejší době jste schopni vyhotovit nějaký produkt?
Pro jedno obchodní centrum v Hradci Králové jsme teď dělali takovou klec za 40 tisíc. Za dva dny jsme ji stihli vyrobit, sedm dní se čekalo na lakovnu a devátý den jsme montovali. To byl ale případ, kdy se používala zrovna věc, která už byla předkreslená.

Jak dlouho ti trvá, než nakreslíš model v počítači?
Jeden den, ale pro mě je den dvacet hodin v práci. Pro někoho by to byly tři dny. Já jedu jako stroj.

Pracuješ i přímo s kovem nebo jen kreslíš konstrukce, které pak vytvářejí další lidé?
Dělám všechno, když je potřeba. Záleží, jak moc hoří termín zakázky, to se potom klidně převléknu do montérek. Třeba teď, jak jsme vyráběli tu klec pro obchodní centrum, udělal jsem výkresy a pak jsem stál u pilky a krájel materiál. Rozumím všemu, protože on tyhle věci dělal táta. Odkoukával jsem to od něj. Od střední školy jsem k němu chodil na brigády nebo praxi, abych nemusel do jiných firem. I když třeba dva měsíce jsem dělal i u Kaspera nebo v různých dalších firmách. A to i při studiu na vysoký.

Vím, že si ale vysokou školu nedokončil. Proč?
Táta měl v tu dobu hodně zakázek. Přede mnou byl druhák a já přemýšlel, jestli mám pokračovat nebo jít pomáhat tátovi a jakoby přinést domů peníze. Probral jsem to s ním a rozhodl se, že radši pomůžu doma a školu jsem zabalil. Zakázky pak ale skončily. A co teď? Věděl jsem, že chci něco dělat a zrovna v tu chvíli přišel ten první člověk a chtěl po mě dát něco na strop. S tátou jsme si řekli, že to zkusíme. Povedlo se nám to a já jsem si řekl, že to chci dělat.

Tvojí velkou výhodou určitě bylo, že ses celou tu dobu ve fitness světě pohyboval, takže si znal prostředí a lidé znali tebe, souhlasíš?
Ano, to mi hodně otevíralo dveře, že mě znali díky kulturistice a cvičení. Hodně lidí z té doby, co cvičili a stále ještě cvičí, jsou teď v takové fázi, že si zakládají vlastní fitka, a tak se obracejí na mě. Druhý důvod, proč se mi lidé ozývají, je ten, že se každý v Česku snaží ušetřit. Problém je ale v tom, že když přijdeš do nějaké kovovýroby, že bys chtěl něco vyrobit, tak výsledný produkt bývá někdy úplně jiný. Protože oni nevědí, že to má sloužit na takové a takové cvičení. Když u nás vyrábíme nějaký stroj podle nákresu, který si zákazník poslal, tak než ho vezeme do lakovny, já si ho předtím vyzkouším. Když funguje dobře, pustím to dál. Když se mi něco nezdá, tak se to prostě celé rozkrájí a udělá znovu, aby to fungovalo dobře. Třeba děláme stroj na nohy Leg Press, což už je fakt složitý stroj. Když se udělá špatný úhel, nebude jezdit tak, jak má a ty nebudeš nohy cítit, jak je máš cítit. Budeš cvičit úplně jiné svaly. A právě díky tomu, že já vím, co mám cítit, dokážu ten stroj reálně nakonfigurovat, aby to bylo špičkový.

Co všechno jste tedy schopni vyrobit? Děláte i věci mimo posilovny?
V první řadě jsou ty konstrukce, ale dostali jsme se do fáze, že už vybavujeme fitka kompletně celé. Kotouče, podlahy, osy… Samozřejmě děláme i klasickou kovovýrobu jako zábradlí, schody a to i do interiérů. V podstatě zvládneme udělat všechno, co je ze železa. Navázali jsme spolupráci s jedním panem ze Žacléře, který po Evropě zajišťuje různé výstavy a expa a pro něj jsme vyhotovili konstrukci pro stánek Samsungu na veletrh v Berlíně. Anebo teď jsme dělali pro architekty v Praze takové designové stoly a další věci. Na tento projekt jsem zatím asi nejvíce pyšný, protože je to úplně mimo náš obor a nedostane se tam každý. A zase to bylo přes doporučení, že jsou na nás jenom skvělé recenze.

A reklamace? Setkal ses už s nějakými vyloženě nespokojenými zákazníky?
Oficiální reklamaci, že by mi to někdo omlátil o hlavu, jsem neřešil. Snažím se, aby byl zákazník spokojený a myslím, že lidé zatím jsou spokojení. A na tom si chci zakládat.

Jaké největší problémy řešíš při zakázkách?
Největší průšvih je asi vždy při montážích. Mluvím třeba s majitelem fitka a on si přeje, že by to chtěl umístit tady do stropu. Tak se ho zeptám, z čeho je ten strop a on řekne, že je to plný beton. V pohodě, tam se to dá zakotvit. Když potom přijedeme s výrobkem na místo a začneme vrtat, tak zjistíme, že to je dutý panel, kam to samozřejmě nejde uchytit. Musíme pak na místě vymýšlet jiné varianty.

Co tě na tvé práci baví?
Nejvíc mě baví to, že díky práci poznávám takové lidi, které bych jinak nepoznal, kdybych makal ve fabrice. Už mám známé po celé republice a nejsou to jen zákazníci, ale někteří jsou i kamarádi. Je to díky tomu mému individuálnímu přístupu. Jak jsem se choval k nim, tak se oni chovají ke mně.

Jak vidíš budoucnost vaší kovovýroby ve fitness?
V současné době jsem v takové fázi, že nestíhám, nejím, nespím. Myslím si, že zájem fitness center o nás je momentálně na nějaké horní hranici, kde to vydrží třeba ještě rok nebo dva. I když já to vždycky vidím jako pesimista. Ale kdo ví, co bude, třeba se to vyvine úplně jiným směrem.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
foto: Miloš Šálek, archiv Filipa Vaška

Leave a comment